OBSERVANCE NEJSVĚTĚJŠÍCH SRDCÍ JEŽÍŠE A PANNY MARIE
Církev a křesťanství
Aby Svatá Matka Církev podpořila křesťanstvo a společenskou a politickou vládu našeho Pána Ježíše Krista, založila dvě důležité instituce. 1) Především je to královské či císařské pomazání a korunovace, svátostinu, která dává účast na Kristově kralování a potřebné milosti k naplnění příslušného poslání. Tváří v tvář společenskému chaosu po smrti Karla Velikého však Církev připomněla i baronům a rytířům, že mají na své úrovni stejné povinnosti jako králové. V důsledku toho Církev pokřesťanštila vojenské pasování, vytvořila jej podle vzoru korunovačního obřadu králů a císařů a spolu s odpovídajícími milostmi dala rytířskému pasování oficiální poslání. Tak dosáhlo křesťanství svého vrcholu.
Na ochranu křesťanství však Církev založila i další dvě instituce: 1) křížové výpravy s dočasným slibem přijetí kříže a 2) vojenské řády – rytířské řády – instituce trvalé povahy s řeholními sliby pro řádové rytíře a soukromými sliby pro světské rytíře. Jak by tedy mohlo být dnes obnoveno Kristovo kralování ve společnosti? Pravděpodobně pomocí institucí zřízených právě za tímto účelem. Z definice jsou nejlepším způsobem, jak dosáhnout cílů, které jim byly dány: dobra pro všechny časy a všude. Právě na základě těchto dvou posledních trvalých institucí byl v roce 1945 ve Francii založen Gérardem Lafondem za podpory Dom Gabriela Gontarda, benediktinského opata ze Saint Wandrille, a v roce 1965 byl biskupem Rogerem Michonem z Chartres kanonicky ustanoven řád Rytířů Panny Marie pod vedením naší Nebeské Vládkyně, v čele se svatým Michaelem jako naším nebeským velmistrem. Později byl Řád kanonicky založen také v Německu, Švýcarsku, Portugalsku a Španělsku.
.
Rytíři Panny Marie
Do řádu se samozřejmě nevstupuje jako do nějakého sdružení, nebo zájmového klubu. Postulant je přijat jako panoš po minimálně šestiměsíční formaci. Po dalších 2 letech může složit dočasné sliby jako panoš – donát na dobu 2 let, které lze neomezeně prodlužovat. Poté může být po souhlasu velmistra v Radě přijat k definitivní profesi a k rytířskému pasování.
Po definitivním složení tří soukromých slibů: 1) Slib obrácení mravů (žít od nynějška podle Řehole), 2) Slib věrnosti řádu (poslušnost a bratrská vzájemná pomoc) a 3) Slib obrany Církve (slib podobný křižáckému slibu, bránit Církev a křesťanství s nasazením i vlastního života) obdrží kandidát bílý plášť se znakem řádového kříže. Následujícího dne, po vigilii ve zbrani
a mši svaté, je pasován na rytíře.
Bitevní pole
Na bitevním poli více než kde jinde čeká smrt, zranění a zrádci, tedy těžké chvíle nejen s nepřítelem, ale i se společníky ve zbrani, kteří si svůj boj rozmyslí, změní svou věrnost nebo nakonec budou chtít jednat samostatně. To se nevyhnulo ani našemu Řádu. První trhlina nastala už o deset let později po založení Řádu v roce 1955: šlo o odklon, který měl tendenci proměnit Řád ve světský intelektuální kroužek. Nejvážnější však byla bezpochyby ta krize, která následovala po provedení koncilních reforem v roce 1970.
Nicméně od téhož roku, věrni své předkoncilní Řeholi, někteří rytíři potvrdili, že odmítají chybné koncepce, které se objevily po „II. vatikánském koncilu“, a také reformovanou liturgii. Noví členové od tohoto času byli pasování na rytíře dle Benedictio Novi Militis z římského pontifikálu od samotného arcibiskupa Lefebvra. Jeho prohlášení z roku 1974 a četná jeho připomenutí, jako například kázání v Lille v roce 1976 a homilie z roku 1988, v níž vysvětlil, že má-li vysvětit čtyři biskupy, je to z důvodu nutnosti zajistit platná svěcení a další svátosti. Tato orientace byla přijata jako vlastní směrnice Řádu. V roce 1995 byla dekretem kanonické komise Kněžského bratrstva svatého Pia X. (SSPX) schválena tradiční větev Řádu nazvaná „Řád rytířů Panny Marie, observance svatých Srdcí Ježíše a Marie“. Modrý kříž řádu byl opatřen dvojicí červených svatých Srdcí.
Dalo se však očekávat více obětí na bitevním poli, neboť v roce 2012 se zdálo, že dochází ke sblížení SSPX s koncilním Římem, a v roce 2022 došlo k puči uvnitř Řádu ze strany nově zvoleného magistrálního poručíka, který zůstal v čele odštěpené větve s podporou některých řeholníků, zatímco jiní dva kněží považovali za zajímavé založit si vlastní malý řád „Nanebevzetí Panny Marie“ pro vlastní službu (dva naši bývalí členové z Evropy a tři z Ameriky), aniž by za tolik let někoho dalšího přijali do tohoto „řádu“.
Řád dnes
Rytíři Panny Marie, rozptýlení ve čtyřech koutech světa, se zavazují k tomu, že budou každý týden recitovat Malé oficium Panny Marie a celý růženec, že si vyhradí určitý čas na každodenní vnitřní modlitbu, že budou každoročně chodit na uzavřené rekolekce, že budou pokračovat ve své doktrinální a duchovní formaci, že se budou fyzicky cvičit, že se budou účastnit měsíčních setkání kapituly své místní komendy-komturství a že se budou účastnit bojů Řádu za vítězství vlády Krista Krále. Přijaty mohou být také manželky a dcery členů, které ovšem nezastávají hierarchické pozice v Řádě. Existují také pážata a kadeti, kteří se na rytířství připravují od mládí a mohou v řádu zůstat po celý život, aniž by museli změnit duchovní směřování nebo spiritualitu.
Rytířské povolání – pracovat ve světském světě s rytířskými milostmi, aby se upevnilo kralování našeho Pána – je povoláním par excellence pro laiky. Zejména muži, „kteří mají rozsáhlý společenský vliv, jsou přirozeně povoláni k rytířství…“ (Řehole 2,1).
V roce 1979, u příležitosti svého kněžského jubilea, arcibiskup Lefebvre k tomuto závazku slavnostně vyzval: „Musíme podniknout křížovou výpravu […], abychom obnovili křesťanství, jak si je Církev přeje […], se stejnými zásadami […], Musíte jednat […]. Měli byste se zorganizovat […].“
Rytíři Panny Marie jsou následně aktivní na poli charitativní činnosti a pomoci, služby nemocným během poutí, doktrinální a tělesné formace a výchovy mládeže, ale v první řadě je jejich snahou získat zpět mysl a srdce věřících, stejně jako politické a společenské instituce pro Krista Krále, a proto neúnavně pracují na obraně víry a obnově křesťanství.
V letech 2023 a 2024 bylo přijato do řádu několik desítek nových členů, sedm nových rytířů složilo profesi, přijalo bílý plášť a po celonočním bdění ve zbrani byli pasováni na rytíře Jeho Excelencí biskupem Ballinim nebo Jeho Excelencí biskupem Stobnickým.
